Původní název: Breaking Silence
Autor: Linda Castillo
Vydala: Moravská Bastei MOBA, s.r.o., 2016
Překlad: Lenka Faltejsková
Počet stran: 308
Kniha vypráví o policejní náčelnici Kate Burkholderové z městečka Painters Mill, která je přivolána k případu třech mrtvých amišů v jímce, které tam objevil jejich syn. Mrtví jsou jeho rodiče a strýc. Nejprve si všichni myslí, že jde o nehodu - výpary je omráčily a oni se utopili. Při rutinní pitvě se však zjistí, že to nebyla náhoda, ale vražda. Kate, která kdysi také bývala amiška, si případ bere velice osobně. Najde úspěšně vraha?
Na knihu jsem se hrozně moc těšila, ale přiznám se, že jsem k ní ze začátku byla trochu skeptická. Bude opravdu dobrá? Vtáhne mě do sebe tak, jako jiné thrillery? Moje obavy byly nejspíš kvůli tomu, že autorku jsem do té doby vůbec neznala. Navíc jsem byla zvyklá na knihy od Nesba či Harrise a od žen moc knih nečtu. Obávala jsem se hlavně toho, že ženy nedokážou být v psaní tolik kruté jako muži a naopak do příběhů vkládají (pro mě) až příliš romantiky. Navíc ani americký thriller jsem nečetla celkem dlouho, po všech těch Norech, Dánech a Švédech.
Kniha je napsána z pohledu Kate, ze začátku tam je však i pár kapitol v er-formě. Toto střídání se mi hrozně moc líbilo. Z knih v ich-formě jsem byla zvyklá na to, že se celá kniha točí pouze okolo hlavního hrdiny. Tyhle odbočky, kde byly popisovány události kterých se Kate neúčastnila, mě opravdu nadchly, dodaly příběhu šťávu a bylo to mnohem lepší, než kdyby byla celá kniha pouze v ich či er formě. Ocenila jsem i lehce zapamatovatelná jména.
Když jsem četla v anotaci, že je kniha o amiších, přiznám se, musela jsem si to najít. Neměla jsem moc ponětí, kdo vlastně amišové jsou. Z knihy to poznat samozřejmě potom bylo, ale pro ty z vás, kteří to nevíte, sem o nich napíšu pár slov. Amišové jsou nábožensko-etnická skupina žijící především v USA a Kanadě. Odmítají moderní životní styl - mají zakázána auta a jezdí bryčkami, odmítají elektřinu a nosí typický oděv podobný těm z 19. století. Živí se především zemědělstvím. Hlavní hrdinka Kate také vyrůstala v amišské rodině. Teď už sice amiškou není, ale v knize mnohokrát vzpomíná na mládí a také se zde můžeme seznámit s různými zvyky i se zajímavostmi ze života v této skupině.Bylo to opravdu moc zajímavé, hltala jsem každičkou podrobnost a byly to pro mě opravdu přínosné informace - podané zábavnou formou.
Dostávám se k tomu nejdůležitějšímu - ději. Řeknu vám, začetla jsem se hned. Četla jsem doma, v autobuse do školy, ve škole, v autobuse ze školy.. prostě vždy, když byl čas. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, děj ubíhal tak rychle, jako bych se dívala na film. Ani jsem nevnímala otáčení stránek, nové kapitoly... jen jsem prostě jela! Byly tam stále nové zvraty a nová překvapení. 308 stran mi nejprve přišlo celkem málo, nebyly tam však žádné nudné popisy, kniha byla naplněna akcí od začátku do konce a díky tomu si myslím, že stran je akorát.
Střípky ticha ve mně dokázaly vyvolat neuvěřitelné množství pocitů. V jedné části jsem četla s pusou otevřenou dokořán, v další jsem se nahlas smála, byla smutná, jindy jsem se vžila do role Kate a neuvěřitelně jsem fandila tomu, aby vše dobře dopadlo. Nevzpomínám si na to, kdy jsem se naposledy cítila tak, jako bych děj v knize prožívala i ve skutečnosti.
A víte co mě překvapilo ještě víc než děj? Samotná kniha. Nevkládala jsem do ní až tak velké naděje, i když jsem věděla, že se mi bude líbit - stejně jako ostatní thrillery, co jsem četla. Nikdy bych nevěřila, že mně něco dokáže tak pohltit, tolik toho ve mně zanechá a budu na ni myslet ještě tolik dnů po dočtení. Že ji budu vychvalovat na každém kroku, říkat o ní všem mým přátelům. Že se mi bude ještě o kapku víc než Sněhulák, kterého jsem tak vychvalovala. Zní to opravdu jako klišé, ale zeptejte se každého, kdo mě zná. Přizná vám, že teď nemluvím téměř o ničem jiném. (Mimochodem, už jsem o ní mluvila i s třídním učitelem! :D ) :) Kdyby se mi nelíbila, určitě bych ji takhle nevychvalovala - to mi věřte.
Trochu podvědomě jsem doufala, že v knize najdu nějakou malou chybu. Něco, díky čemuž to nebude vypadat, že vše jen vychvaluji. Když jsem byla asi 60 stran před koncem, už jsem si na svůj papírek se všemi plusy konečně mohla napsat mínus: Vraha jsem zjistila celkem brzy. Po chvíli jsem však zjistila, jak moc jsem se zmýlila. A tehdy začal příběh nabírat na intenzitě ještě víc a víc. Takže z mínusu stejně nakonec vzešlo obrovské plus a já tak na knize nemohu opravdu nic vytknout.
Ihned po dočtení jsem hned začala hledat, zda předchozí dva díly nemají v knihovně. Bohužel ani jeden neměli, tak snad si je brzy zakoupím (po ukončení mé nakupovací stopky, snad :D) a už se těším, až si přečtu naráz celou sérii. V této knize bylo bohužel pár zmínek o předchozích dílech, to však byla moje chyba, že začínám až třetím dílem. Nebyly to však žádné detaily, kvůli kterým bych si předchozí dvě knihy přečíst nechtěla a tak se na ně ráda vrhnu. Také doufám, že bude pokračování, náčelnici Kate jsem si totiž opravdu oblíbila.
Knihu nemohu hodnotit jinak než kladně. Určitě ji doporučuji všem, kteří si chtějí příjemně počíst a nechat se pořádně vtáhnout do děje, mají rádi napětí a originální příběhy. Věřte, že nebudete litovat!
99%
(Zbývající procento je taková jistota... co kdyby se mi nějaká kniha líbila víc? :))
Vychvalovala jsem ji až do nebes, ale právoplatně. Tato kniha je pro mě zatím největší překvapení tohoto roku. I psaní této recenze jsem si moc užila, tak doufám, že se tento článek líbil i vám.
Žádné komentáře:
Okomentovat